Díla, umístěná na webových stránkách galerie, jsou k vidění i v prostorách galerie.
Úvod »výstavy 2014» 16. výstava: MARIE BLABOLILOVÁ
16. výstava: MARIE BLABOLILOVÁ
1. 11. - 31. 12. 2014
MARIE BLABOLILOVÁ
Významná česká grafička a malířka narozena 4. března 1948 v Praze. V letech 1967 až 1973 studovala AVU v Praze v ateliéru grafiky (prof. F. Jiroudek, prof. L. Čepelák). Marie Blabolilová vstoupila do širšího povědomí již v 70. letech 20. století svým přímočarým, jednoduchým a střídmým projevem. Již v nejranějších dílech se soustřeďuje na grafiku, na techniku čárového leptu. V 80. letech 20. století se ve své tvorbě přiklání k malbě, která postupně začíná převažovat. Její tvorba vychází z pozorování okolního světa, ale zobrazení není popisně realistické. Na obrazech vidíme vždy určitý výsek obyčejného předmětu, krajiny nebo zákoutí s absencí figury. Rukopis Marie Blabolilové tvoří pravidelný vzor a druhou rovinu představuje konkrétní motiv. S pravidelností, rastrem souvisí užívání netradičních materiálů, například techniky malířského válečku. Inspiraci také hledá v ornamentech a barevnosti starého podlahového linolea, na které velice často i přímo maluje a využívá je, jako podklad pro novou kompozici. Přes jasné a konkrétní vyjádření působí obrazy na diváka svojí poetičností a citlivostí. Marie Blabolilová je ržitelkou Ceny Vladimíra Boudníka (2003). Dílo Marie Blabolilové je zastoupeno v mnoha soukromých i veřejných sbírkách včetně Národní galerie v Praze a v National Gallery of Art ve Washingtonu. Malířka žije a pracuje v Praze.
Michaela Jermanová
Úvodní slovo k výstavě
4. lisopadu 2014
Tichý svéráz Marie Blabolilové
V osobnosti Marie Blabolilové se snoubí geniální pozorovatel, jehož oku se okolní svět jeví v rastru, spolu s člověkem soucítícím a účastným. Toto spojení ji v tvorbě chrání od samoúčelného dekorativismu, sentimentální lyričnosti i hysterické angažovanosti. Její v uměleckém světě neobvykle umenšené a srovnané ego ji nezavádí k sebestředným výlevům. Zůstává představitelkou tiché, silné, svérázné exprese s existenciálním nábojem, kterou dovedla do osobité polohy. Nespokojenost s akademickými postupy a nekonformní povaha ji během studia malby na AVU odvedly do introvertního světa grafiky. Opustila lidskou figuru a vytvořila charakteristickou ikonografii samoty a tichých společenství. Dnes považuje svoji grafickou tvorbu za dovršenou a v malbě nachází stále nové rozměry. Nepracuje klasickými postupy a i zde prozrazuje grafické vidění. S tím souvisí obliba malířského válečku a linolea jako podkladu, ze kterého „vytahuje“ scenérie, předměty, nebo zástupce zvířecího, především ptačího či kočičího světa. Moudrost nachází v přírodě, v lesích, inspiraci vedle toho i ve městě.
Nemaluje příběhy ani klasická podobenství, vyjadřuje stavy, ale neodchází do abstrakce a vždy zůstává u konkrétní situace. Vytváří napětí mezi zobrazeným konkrétním a nevysloveným obecným, jindy je to tichá radost při západu slunce, rozpouštění mlžného oparu nad kopci. Vždy zůstává přímočarým zastáncem obyčejnosti a ohromných maličkostí.
Nemaluje příběhy ani klasická podobenství, vyjadřuje stavy, ale neodchází do abstrakce a vždy zůstává u konkrétní situace. Vytváří napětí mezi zobrazeným konkrétním a nevysloveným obecným, jindy je to tichá radost při západu slunce, rozpouštění mlžného oparu nad kopci. Vždy zůstává přímočarým zastáncem obyčejnosti a ohromných maličkostí.
Lucie Šiklová
