14. výstava: PURE BEAUTY (JAROSLAV GRODL)

PURE BEAUTY (JAROSLAV GRODL)

Současný český malíř, narozen 27. února 1984 v Pelhřimově vystupuje pod pseudonymem Pure Beauty (Čistá krása), záměrem je nechat stranou svoji  osobu a přivést naší pozornost pouze ke své tvorbě – obrazům.   Jaroslav Grodl studoval v letech 2002 až 2006 na AVU v Praze v ateliéru malířství (prof. J. Sopko). V roce 2005 absolvoval semestrální stáž v ateliéru grafiky (doc. V. Kokolia) a v roce 2007 zahraniční stáž na Akademii výtvarných umění v Mnichově v ateliéru malby (prof. J. Zeniuk). Rukopis Jaroslava Grodla vychází z  malířské tradice, kterou přijímá jako stále živou platformu. Jeho přístup k tvorbě staví na jednoduchosti, nesnaží se věci komplikovat. Hlavním tématem je pozice člověka v prostoru, zachycení nálady, situace.  Na svých obrazech zobrazuje ženy v jejich každodennosti, v charakteristickém prostředí města nebo interiéru.  Základním principem vyjádření je barevný výraz, proměnlivost světelných nálad, připoutávání a opětné odpoutávání barev od předmětů. Modulací barevné skvrny máme možnost vnímat  různorodé, přímé a ryzí sdělení o světě. Jaroslav Grodl se zúčastnil skupinových i samostatných výstav. Žije a pracuje v Humpolci.

Michaela Jermanová

Úvodní slovo k výstavě

8. července 2014

Pure Beauty: čistota individuálního výrazu.

Pure Beauty: pseudonym, který Jaroslav Grodl nepoužívá samoúčelně. Naopak, umožňuje nám, jako divákům, odpoutat se od
předsudků, které vyplývají ze znalosti autorova životopisu, řady jeho úspěchů. Ve snaze zůstat ve skrytu, odkazuje přímo ke své tvorbě.

Autorovu „skrytost“ vnímáme zároveň v hlubší rovině: charakter jeho přístupu k objektům je charakterembytostného, všímavého, přecitlivělého, přemýšlivého voyaera. Nejedná se o voyaerství bulvárních médií, prvoplánovité, snažící se zachytit člověka v extrémní, jemu nepříslušící situaci, tedy nepravdivě. Grodl zachycuje z povzdálí, ze zákulisí, intimní, niterné okamžiky svých postav ve veřejném prostoru. V roli režiséra iniciuje, skrze tradiční výstavbu obrazu, scénu, přitom do hlavních rolí obsazuje, jistě ne náhodou, převážně ženské hrdinky. Zároveň diváci nezůstávají v pozici pasivních recipientů, ale jsou zváni do zákulisí k sdílení individuálních, zároveň obecně lidských dramat.

Jsme svědky momentek dramatu často osamělých postav, uzavřených ve vlastní ulitě myšlenek, zároveň často situovaných ve veřejném prostoru.  Pure Beauty tak klade otázku jak po prolínání světů soukromého a veřejného, tak po jejich přísné oddělitelnosti. Problematizuje tak zdánlivě samozřejmé vnímání vlastní subjektivity, kterou reprezentuje zvolání „já jsem“.

Pokud zmíníme, že Jaroslav Grodl patří ke generaci, která se nejpřirozeněji vyjadřuje konceptem, potom jeho adorace tradičních malířských postupů připomene odvahu jít vlastní cestou, ažromantizující touhu po individuálním a autentickém.

Ondřej Jerman

.