34. výstava: ANTONÍN STŘÍŽEK

ANTONÍN STŘÍŽEK

Současný český malíř, narozen v roce 1959 v Rumburku, dětství a část mládí strávil v Ostravě. V letech 1983 až 1988 studoval na AVU v Praze (prof. O. Oplt, prof. J. Ptáček), kde pak sám působil v letech 1997 až 2002 jako vedoucí Malířského ateliéru III. Antonín Střížek je jeden z nejrespektovanějších představitelů české postmoderní malby, která se prosazovala od osmdesátých let minulého století. Tvorbu Antonína Střížka již od počátku charakterizuje střízlivá, civilní malba, popisně realistická s prostými, každodenními náměty. Důležitým prvkem je obrazový příběh. Příběh, který vychází z osobního prožitku, nebo fotografie, jako paměť dávných zážitků a pocitů. Autor koriguje jednostrannost osobního zaujetí s obecně platnou formou. Při hledání sdělitelnosti obsahu je zřejmá unikátní dovednost harmonizace obrazu, rovnováha mezi jednotlivými prvky a celkem. Vztahy barev, linií, ploch a světla vyvolávají atmosféru otevřeného prostoru, jsou výhledem do tajemství lidského žití. Výsledkem je dílo objevné a živé, uklidňující, trochu nostalgické a dojemné. Obrazy tak odhalují sílu pomíjivosti věcí i lidského života, vyjadřují radost nad drobnými banalitami všedního dne, připomínají, že to nevšední a důležité nemusí být patrné na první pohled. Svou tvorbou si Antonín Střížek získal uznání na naší i mezinárodní scéně. Dílo Antonína Střížka je zastoupeno mimo jiné v Národní galerii v Praze, Středočeské galerii v Praze, Galerii Benedikta Rejta v Lounech, Galerii výtvarného umění v Roudnici nad Labem, Gallerii nazionale d´arte moderna San Marino a soukromých sbírkách v Čechách i  zahraničí.  Malíř žije a pracuje v Praze.

Michaela Jermanová

Úvodní slovo k výstavě ze dne 15. 11. 2017

Příběhy Antonína Střížka

Antonín Střížek je vypravěč příběhů. Ne příběhů epicky velkolepých, ale spíš každodenních, banálních, existenciálně laděných. Skládá je z barevných ploch, s poctivostí, která znamená i nejistotu konečného výsledku. Malíř – rebel, který pro subjektivní vyjádření nehledá abstraktní formu, ale skrze objektivní situaci vypráví individuální příběh.  Krajina, město, se tak stávají jevištěm lidských her, které proměňují naši zažitou perspektivu. Jako by Střížek zmenšoval dějinné, objektivní a do popředí vystoupily drobné momentky všedního života. Lidský příběh se tak neodehrává na pozadí ducha doby, ale naopak.

Snad díky tomu jsou nám Střížkova plátna tak blízká, přístupná: stávají se prostorem pro reprodukci vlastních dávných zážitků a pocitů. Samozřejmě, vzpomínky se pojí s pomíjivostí, ztrátou, možná i marností, ale zároveň jistou radostí, která vyplývá z bezpečné srozumitelnosti světa. Antonín Střížek představuje objektivní situace, kterým ale přikládáme, jako diváci, různé významy v kontextu subjektivního prožitku. Autor tak vytváří unikátní svět, ve kterém je subjektivní – objektivní, dějiny – individuální osud, soukromé – veřejné k sobě komplementární.

Ondřej Jerman

Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury.

Projekt je podpořen Fondem kultury a cestovního ruchu města Liberce