30. výstava: EVŽEN ŠIMERA

EVŽEN ŠIMERA

Současný český malíř a konceptuální umělec, narozen v roce 1980 v Praze. V letech 2000 až 2006 studoval AVU (doc. V. Skrepl) a 2010 až 2013 VŠUP v Praze. V roce 2005 studijně pobýval na Middlesex University v Londýně. Evžen Šimera se již od počátku své tvorby profiluje jako významný představitel české malby nejmladší generace. Do povědomí širší veřejnosti vstoupil především díky vlastní technice nazvané „new dripping“, kdy pouze kapkami barvy spolu s působením gravitační síly tvoří geometrické útvary. Důležitým fenoménem v jeho tvorbě je náhoda a čas. Zároveň dochází k potlačení uměleckého projevu, barva se vyjadřuje sama. Autor si pouze předem určí barevnost, úhly pod kterými kapky potečou po plátně a základní strukturu, kterou budou tvořit. Náhodu „jen“ kontroluje, subjektivní zásah autora je minimální. Malba Evžena Šimery ukazuje schopnost pracovat bez podvědomí a emocí a přesto posouvat sdělení do roviny abstrakce, která dává divákovi možnost větší svobody ve vnímání. Obrazy s poetickými projevy náhody a s jistou vnitřní pravdivostí neinterpretují příběhy, ale více komentují a hledají hranice zobrazení. V roce 2008 se Evžen Šimera stal finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého a 2009 obdržel Cenu kritiky za mladou malbu. Dílo Evžena Šimery je například zastoupeno ve sbírkách Galerie hlavního města Prahy, Adam Gallery v Brně, galerie Klatovy - Klenová a soukromých sbírkách v Čechách i zahraničí. Malíř žije a pracuje v Praze.

Michaela Jermanová

Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury.

Projekt je podpořen Fondem kultury a cestovního ruchu města Liberec

Úvodní slovo k výstavě 6. března 2017

Otázka smyslu Evžena Šimery

Liberecká galerie Prostor 228 hostí stékané obrazy Evžena Šimery, autora, který hledá hranici mezi přírodním a kulturním, mezi náhodou a nutností. Aby tento subtilní bod zlomu prozkoumal, vytvořil vlastní, tolik ceněnou, techniku new dripping, kdy nechává barvu na plátnech volně stékat, působit gravitaci, přírodní zákony, aby dílo vytvořily. Zároveň do tohoto procesu aktivně vstupuje: velkou pozornost věnuje přípravě pláten, míchání barev i hledání úhlů, pod kterým smí barva stékat. Jako by stál vně díla a kladl tak duchampovskou otázku, co je umělecké dílo, kdo je umělec, jaká je jeho role.  Zásadní pro Šimeru ale zůstává otázka smyslu, hledání meze interpretace světa. Výsledkem těchto bádaní není o nic menší zjištění, než že realita je otázkou výkladu. V Šimerově postoji ale zůstává prostor pro tajemství i pokoru: jsme vystaveni nejistotě výsledku, otevřené budoucnosti, kterou není možné kontrolovat, natož definovat. Tady se připomíná dvojznačnost lidské existence.  Zastáváme roli bytostí, díky kterým realita nachází sebe sama, svůj vlastní smysl, přesto jsme podmíněni přírodním, které tvoří půdorys onoho zápasu.

Ondřej Jerman