galerijní tip

Marie Blabolilová: Pampelišky


akryl na plátně, 60x95 cm, 2014


z výstavy

Martin Mainer: Pomocník

Originální malba listoví a netušených prostorů je ke shlédnutí v galerii..

Těšíme se na Vaší návštěvu.



 

.


Hledání dle parametrů:


    

 

aktuální výstava

vstup volný

 

MARTIN MAINER

Současný český malíř, narozen v roce 1959 v Ostravě-Havířově. V letech 1978 až 1981 studoval na VŠUP v Praze, obor textilní výtvarnictví a 1981 až 1985 na AVU v Praze (prof. A. Paderlík). V roce 1993 až 1994 studijně pobýval v Scuolu ve Švýcarsku a v Saualite v USA. Martin Mainer od roku 1998 působil na Fakultě výtvarných umění v Brně a od roku 2012 vede ateliér malby na AVU v Praze. Martin Mainer je jednou z nejvýraznějších osobností současné české malby generace osmdesátých let vyznačující se smyslovým, emocionálním a expresívním malířským rukopisem. Tvorbu Martina Mainera již od počátku charakterizuje nespoutanost a fantazie. Malířská a kreslířská virtuozita, mimořádný cit pro barevnost obrazu ve spojení s meditací autora, vede k vytváření originálních světů, netušených prostorů, tvarů a barev. Nejen práce se štětcem, barvami a světlem určuje hloubku obrazu, důležitá je i volba netradičních materiálů. Například barvu vytvořenou z alpských skal, překládání a otiskování obrazové plochy, míchání barev nanesených na plochu obrazu, nebo molitan vytrhávaný tak, aby připomínal zvětralý mramor podlah italských kostelů.  Výsledkem je dílo využívajících skrytých podnětů a symbolů. Obrazy tak odhalují sílu lidské emoce, rozvíjejí vnímání a fantazii diváka. V letech 1993 se Martin Mainer stal finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Dílo Martina Mainera je například zastoupeno v Národní galerii v Praze, Galerii hlavního města Prahy, Moravské galerii Brno, Stedelijk Museum Amsterdam a soukromých sbírkách doma i v zahraničí.  Malíř žije a pracuje v Praze.

Úvodní slovo k výstavě 3. května 2016

Martin Mainer: smyslové, rozumové, duchovní

Martin Mainer hovoří zcela samozřejmě o nesamozřejmých věcech, o tématech duchovních. Tato duchovnost se zároveň pojí s nespoutaností, když malíř svůj pohled nenechá sešněrovat konkrétním výkladem světa. Pozorujeme obrazy nabité fantazií a imaginací, které odkazují ke světu plného mnohoznačných metafor. Tato mnohoznačnost vyplývá z uvědomění, že podle Mainera nejsme jen fyzické tělo, autor člověka neidentifikuje ani s duševní dimenzí, ale obrací se právě k duchovnímu světu. To znamená, že bychom měli vidět mnohem víc, než kolik nám umožňuje nejen smyslové vnímání, ale i schopnosti rozvažování a souzení, tedy kognitivní schopnosti třídění smyslových vjemů a konstrukce reality. Tady se Mainer obrací ke kořenům evropské kultury, když vytrvale hledá cestu k původnímu bytí. Mainer, opojený transcendentnem, zůstává bytostným experimentátorem, který si je vědom, že různě položená otázka znamená rozšíření zorného pole, že poznání není nic definitivního.

Ondřej Jerman

 


 

 

 

 


 

 

NjJjNW