ANDERLE JIŘÍ, BALEJ VILÉM, BESTA PAVEL, BLABOLILOVÁ MARIE, BRÁZDA PAVEL, CZESANÝ JONÁŠ, DAVID JIŘÍ, FRANTA ROMAN, GEBAUER KURT, GRUBER PETR, HÁBL PATRIK, HOFFMEISTEROVÁ XÉNIA, JAKUBÍČKOVÁ ELIŠKA, KINTERA KRIŠTOF, KNAP JAN, LINDOVSKÝ JIŘÍ, MAINER MARTIN, MALEČEK ONDŘEJ, NIKL PETR, PÍSAŘÍK PETR, POLCAR TOMÁŠ, RŮŽIČKA ALEŠ, SAUDEK KÁJA, SPĚVÁČEK JAN, STŘÍŽEK ANTONÍN, SYMŮNEK ALFRÉD, ŠÁROVEC MARTIN, ŠIMERA EVŽEN, ŠPAŇHEL JAKUB, ŠTĚDRÝ KAREL, TRABURA ROMAN, TYPLT LUBOMÍR, VALEČKA JAROSLAV, VÉLA VLADIMÍR, VĚTROVSKÝ VLADIMÍR.

 

 

 

 

 


 

.


 

aktuální výstava


vstup volný

 

ALFRÉD SYMŮNEK

Současný český malíř, narozen v roce 1977 v Praze. V letech 1998 až 2004 studoval na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně v ateliéru malby II (prof. M. Mainer). Alfréd Symůnek je malíř tradičních témat, která stojí v ostrém kontrastu s jeho způsobem malby. Téma krajiny, zátiší, ženského aktu, nebo autoportrétu je působivě barevné, obsahuje zkratku vyjádření s určitou mírou ironie. Symůnkovy ženy jsou poťouchlé, zlomyslné bytosti, vystavující svá těla s podivnou fyziognomií. Malířovo téma krajinomaleb, pohled do tmavomodrých ulic města, je odkazem k umění Cézanna nebo van Gogha. Malby zátiší s kaktusem jsou jen zdánlivě lapidární, podivně normální až znepokojivé. Namalovat věc co nejjednodušším způsobem až intuitivně, k tomu slouží i zvolená technika malby. Iluzi objemu zobrazovaného objektu pomáhají vytvořit výrazné kresebné linie a expresivní barevnost. Agresivní zelená, žluto-oranžovo-rudá, hypnotizuje a znepokojuje diváka, posouvá všední každodenní vidění do nové úrovně. Malba Alfréda Symůnka je přímočará, upřímná s jasný cílem: zaujmout diváka, navázat dialog s náznaky rebelie vůči korektnosti. V roce 2004 získal Alfréd Symůnek cenu Josefa Hlávky, cenu určenou pro talentované studenty, kteří prokázali výjimečné schopnosti a tvůrčí myšlení ve svém oboru. Dílo Alfréda Symůnka je zastoupeno v mnoha soukromých i veřejných sbírkách v Čechách i v zahraničí. Žije a pracuje v Praze.

Michaela Jermanová

 

Úvodní slovo k výstavě kurátora Ondřeje Jermana ze dne 9. května 2018

Alfréd Symůnek navazuje tam, kde ostatní skončili. Vidíme vliv mnoha autorů, mnoha „ismů“, které reinterpretuje, s dávkou ironie, nadsázky a vtipu. Tímto nadhledem odhaluje meze každé víry, každého dogmatu, kterým se často umělecké směry stávají. Přes svou přímost a antiteoretičnost polemizuje s neustálou tendencí lidí lpět na názorech a dožadovat se patentu na pravdu.

A přitom provokuje. Těžko nás dnes může něco překvapit, šokovat, přesto se to Symůnkovi daří, například když tělo pojímá jako soubor částí, bez výrazu tváře, bez psychologického aspektu. Na plátnech tak rozehrávají své příběhy v podivném bezčasí odosobněná, psychedelická těla. A právě toto vnitřní nekomplikovanost subjektů je zároveň zdrojem nevázanosti a radosti.

Symůnek se v galerii Prostor 228 představuje také jako bystrý pozorovatel zaměřený na detail, schopný rentgenovým zrakem rozpoznat nuanci, protože právě detail je klíčem k pochopení věcí. Je faktorem, který odděluje dobrou práci od jedinečné. Právě detail se zde stává rámcem celé situace, kdy běžný, civilní výjev, zasazuje do sociologického kontextu předměstské estetiky. Detail zde není pouhým výsměchem některým aspektům života, ale spíše nástrojem definice tragikomického rozměru života: směšné touhy, zbytečného pohybu odnikud nikam a zároveň neustálého opakování téhož. V městské krajině ticha nás Symůnek donutí zamyslet se, zda je tento absurdní pohyb případný pro dílčí situace, nebo signifikantní pro život jako takový, jak by řekl Albert Camus.

Liberecká výstava nepřekvapí svým rozsahem, ale jistě různorodostí, která otevírá prostor pro širokou škálu úvah.

 

Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury.

Projekt podpořilo Statutární město Liberec.

 

 

MGEyNzc5Z