MARTIN SALAJKA
Malíř a grafik, narozen 1981 v Uherském Hradišti. V letech 2002 až 2006 studoval FaVU v Brně (J. Načeradský, P. Veselý), ve studiu pokračoval v letech 2005 až 2008 na AVU v Praze (M. Rittstein). Martin Salajka je výraznou osobností současné malby a jeho dílo v kontextu českého výtvarného umění je nepřehlédnutelné. Hlavní inspirací Martina Salajky je krajina a příroda, plná emocí, temnoty, nočních zvířat a běsů. Stále častěji zpracovává téma městského interiéru, nočního města, jehož prostředí se stává kulisami snových, často až hororově laděných scenerií. Martin Salajka reflektuje to, co ho obklopuje, vyjadřuje se expresí okořeněnou podivností symbolismu, temné obrazy mají melancholickou přírodní linku, nejsou prvoplánově dekadentní. Sama technika malby spoluvytváří obraz, také díky experimentům, kdy se autor soustředí na intenzivní práci s barvou, kterou tře a vtírá do podložky, nanesenou barvu vzápětí vymývá proudem vody. Experimentuje se šířkou stopy, barevnou skvrnou, uvolněným gestem. Tiskne linoryt na plátno nebo vlepuje grafiky, které pak domalovává. Svým potemnělým stylem, osobitou barevností a symboly, vytváří napjaté, tajuplné situace, proniká hluboko za obsah svých pláten a dotýká se podstaty. V díle Martina Salajky není podbízivost ani jednoduchost, nacházíme tajuplnost, nejasnost, která diváka poutá k obrazu. Tato nedořečenost je neodbytná, děsí, ale zároveň přitahuje, vzbuzuje strach, ale i okouzlení. Dílo Martina Salajky je zastoupeno například ve sbírkách Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, dále v řadě soukromých sbírkách v Čechách i v zahraničí. Má za sebou již několik desítek autorských i kolektivních výstav. Jeho tvorba byla oceněna prvním místem v soutěži ArsKontakt (2004) a cenou Grafika roku v oboru litografie (2018). Žije a pracuje v Praze.
Michaela Jermanová
Komentář k výstavě Martina Salajky, vernisáž dne 7. 1. 2020
Moje tvorba není založena na nějaké intelektuální konstrukci, jsem více pozorovatelem přírody nebo, města, řekl bych, že jsem pozorovatelem obecně. Snažím se vlastně o to nejednoduší, když jsem na rybách, skicuji ryby a sleduji přírodu. Malířství je pro mě kontakt se světem, kdy nasávám podněty a přes svoji imaginaci je předávám dál. Myslím, že není potřeba k tomu moc mluvit a doufám, že obrazy komunikují sami za sebe. Podle mého názoru je dnes umění kolem nás komplikované, možná přeintelektualizované, plné kódů. Mě se chce v tomto světe vyjadřovat více jednoznačně, i když nastává riziko, že tvorba může být podbízivá, čemuž se, doufám, vyhýbám. Já v té přírodě vnímám svět jako tok energie, který není vždy idylický. Ta příroda je idylická jen pár hodin denně, když zvířata spí, pak se probudí a začínají se dít věci. Vlastně tento svět, jak ho vnímám já, je plný neklidu, a proto i mé obrazy možná tento neklid budí. Snažím se, aby v obrazech divák mohl hledat, aby v nich zůstala nějaká nedořečenost a nejasnost. Rád bych, abych tvořil emotivní obrazy a divák s nimi strávil více času.
