35.výstava: VLADIMÍR VĚTROVSKÝ

VLADIMÍR VĚTROVSKÝ

Současný český malíř, grafik, autor prostorových objektů a soch. Narozen v roce 1977. V letech 1999 až 2001 studoval Divadelní fakultu AMU v Praze, obor scénografie (prof. A. Pražák), v letech 2002 až 2008 AVU v Praze v ateliéru malby (prof. M. Rittstein). Během studií, v roce 2001, absolvoval stáž na AVU v Praze, v ateliéru malby (doc. A. Střížek) a v roce 2006 Hochschule der Bildenden Kunste Dresden v Německu (prof. R. Kerbach). Vladimír Větrovský patří k výrazným osobnostem koloristicko-expresivní linie české malby. Charakteristické pro jeho tvorbu je suverénní, energické, barevné gesto. Odhodlanost a spontaneita v jeho malbě je charakterizována jistými tahy. Východiskem pro jeho obrazy je krajina a pozorování přírody, vnímání jejich barev. Ve svém díle vychází z reality, hledá motivy, elementy plné prostorových a barevných vztahů, klade vrstvy barev na sebe a jejich vzájemným prolínáním zceluje kompozici, vytváří prostor, který získává abstraktní výraz. Krajina je v obrazech přítomna stále, i když v pozměněné rovině. Výsledkem jsou díla, která poskytují divákovi dostatek pocitu volnosti k vlastním snům a představám, odhalují sílu vnitřní svobody, rozvíjejí vnímání a fantazii diváka. Dílo Vladimíra Větrovského je zastoupeno v soukromých sbírkách v České republice, Francii, Německu, Norsku, Itálii, Švýcarsku, USA a Velké Británii. Kovová plastika  Happy people je instalována ve Švýcarsku (Mollis) ve veřejném prostoru. Malíř žije a pracuje střídavě v Čechách a Francii.

Michaela Jermanová

Úvodní slovo kurátora Ondřeje Jermana k výstavě ze dne 8. 1. 2018

Pro Vladimíra Větrovského výstava v Galerii Prostor 228 není premiérou. Od roku 2013, kdy zde své práce představil poprvé, se posunul více k abstraktní formě, vytvořil autonomní vizuální svět, který dál rozvíjí. Krajina, která byla dříve jeho ústředním motivem dodnes zůstává východiskem.

Snad díky tomu nás Větrovského obrazy fascinují hloubkou prostoru, tajemstvím ale i neustálým experimentováním. Autor skládá fragmenty tvarů a výrazných barev, v úžasu neočekávaného výsledku jejich prolínáním uceluje kompozici. Nechává se vést vnitřními vizemi, proudem vědomí, spontaneitou, v širším smyslu přírodou, přirozeností. Obhajuje tímto Cicerova slova, že člověk nemůže chybovat, pokud se nechává vést přírodou. Větrovský se nebojí klást rovnítko mezi přirozeným a pravdivým.

Zde se odkrývá zřejmý paradox: umělecké dílo jako vrchol veškeré kulturní produkce je zároveň důkazem primárnosti přirozeného před umělým. V autorově expresivním vyjádření této přirozenosti vidíme nenucenou kritiku jisté urputnosti lidského jednání. K racionálnímu vztahování se ke světu nabízí Vladimír Větrovský alternativu vnitřního světa.

Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury.