20. výstava: PETR GRUBER

PETR GRUBER

Český malíř, narozen 1989 v Havlíčkově Brodě. V letech 2008 až 2014 studoval AVU v Praze (prof. Z. Beran, prof. J. Sopko), v  roce 2012 absolvoval stáž u prof. V. Kokolii a v roce 2013 stáž na Akademii der bildenden Künste München v malířském ateliéru Günthera Förga. Výrazný talent Petra Grubera nelze přehlédnout, stejně tak jeho zaujetí, se kterým se věnuje klasické malbě.  Jeho tvorba je ovlivněna sílou barev a světla. Světlo sjednocuje proces malby, barvy a tvary jsou v jeho obrazech důležitými prostředky pro vyjádření pocitu, myšlenky nebo osobního zážitku. Obrazový celek skládá z prvků, z abstraktních elementů. V současné době malíř pracuje převážně s olejovými barvami, které umožňují slučitelnost v lazurách a práci v menších vrstvách, struktura malby tak získává na jemnosti.  Nové struktury ploch jsou dosaženy použitím silnějších tahů štětcem. Petr Gruber jde vlastní cestou, inspirován přírodou, poznáním, životem. Krajina v jeho obrazech nám přináší připomenutí našich osobních zkušeností z pobytu v ní.   Petr Gruber se zúčastnil samostatných a skupinových výstav. Pracuje střídavě v Havlíčkově Brodě a v Praze.

Michaela Jermanová

Úvodní slovo k výstavě

2. července 2015

Putování Petra Grubera

U Petra Grubera nás překvapí dvě roviny, ve kterých se odlišuje od mainstreamu své generace. Prvním aspektem je samotné odhodlání, se kterým se věnuje klasické malbě, když jeho vrstevníci se často vyjadřují pomocí nových médií, performací a intervencí ve veřejném prostoru. Další rovina je tematická, když se nebojí uchopit klasická velká témata, která jsou často, s ohledem ke skepsi ohledně možnosti předvést jsoucno v jeho celkovosti, opomíjena.

Petr Gruber je poutníkem. Prošlapává vlastní cestu, na které je fascinován přírodou, iracionalitou poznání, životem, jehož základ nevidí v elementárních částicích materiální povahy, ale odvozuje ho metafyzicky. Přitom v roli poutníka neustále hledá, jeho cesta je vlastním poznáním odstínů situovanosti snadno přehlédnutelného bytí. Učí se, pozoruje, vyjadřuje, interpretuje zdánlivě samozřejmý svět s vědomím o věčné otevřenosti poznání.

Jedním ze silných aspektů Gruberovy malby je práce se světlem. Spíše než o malířskou techniku se jedná o manifest silné evropské tradice světelné metafyziky. Autor cítí splývající šeď každodennosti nejasných kontur jsoucen, která vylamuje z jejich stejnorodosti tím, že je vystavuje životodárnému proudu světla, ve kterém nabývají dosud jen tušené kontury na zřetelnosti. Světlo je tak garancí pravdivosti, tím co strukturuje a dává řád skutečnosti, obrazu. Zároveň zůstává i možností a výzvou k odemčení pokladu vidění toho, jak věci ve skutečnosti jsou. Gruber nás tak vytrhává z každodenního tápaní v pološeru, aby nás uvedl v úžas nad nezřejmým, aby nám dovolil spatřit pocit.

Ondřej Jerman