23. výstava: PATRIK HÁBL

PATRIK HÁBL

Malíř a grafik, narozen 1975 ve Zlíně. V letech 1994 až 2000 studoval VŠUP v Praze (prof. P. Nešleha). V roce 1996 absolvoval roční školení v grafickém ateliéru M. Axmanna a o rok později studijní pobyt na Akademii Muchina v Petrohradu. V roce 1998 studoval na AVU v Praze (V. Kokolia). V současnosti působí na VŠUP v Praze. Patrik Hábl patří ke generaci vstupující na výtvarnou scénu na přelomu tisíciletí a patří k nejvýraznějším představitelům mladé generace. Hlavním tématem Patrika Hábla je krajina, ovšem krajina snová, imaginární, abstraktní, krajina vlastní mysli. Autor vyjadřuje své zkušenosti, prožitky, hledá souvislosti mezi vnitřním světem člověka a okolím. Patrik Hábl nereaguje na aktuality všedního dne, ale pozornost soustřeďuje na podstatu života, podstatu bytí. Sama technika malby spoluvytváří obraz také díky experimentům, kdy se autor stává jakýmsi prostředníkem. Linie a tvary nanáší velice často bez použití štětce, barvu na plátna stříká, lije, nebo jí nechává stékat. Nanesenou barvu vymývá, nechává zamrzat nebo naopak vysychat na slunci. Pracuje i s otisky a někdy malbu vrství. Velice často nechává působit strukturu plátna, využívá kromě tradičních materiálů i len, jutu a samet. Zároveň pracuje s barevností těchto podkladů.  Malby tak působí velmi poeticky, citlivě až meditativně. V díle Patrika Hábla můžeme společně sledovat cestu přeměny přírodních scenérií do výrazně expresivní abstraktní roviny. V „barevných mapách“, které mohou připomínat krajinu, máme možnost hledat sami sebe. Dílo Patrika Hábla je zastoupeno v mnoha soukromých i veřejných sbírkách v Čechách i v zahraničí. Zúčastnil se více než 50 samostatných a 70 společných výstav, mimo jiné v Mnichově, Istanbulu, New Yorku a Lyonu. Jeho tvorba byla oceněna Waldesovou cenou a cenou Europol. Žije a pracuje v Praze.

Michaela Jermanová

Úvodní slovo k výstavě 5. ledna 2016

Pro Patrika Hábla je zobrazení objektu spíše prostředkem, než cílem. Zajímá se totiž o vnitřní strukturu jsoucen, nikoliv o povrch, který je dán našemu vnímání bezprostředně. Vzhledem k faktu, že Hábl hledá nezjevné nemateriální souvislosti, jeho malba se stává zrcadlem ducha. Autor tak nevystupuje v roli nezaujatého pozorovatele vnějšího světa, ale stává se zainteresovaným experimentátorem. Ochota přistoupit na dosud neprobádaný diskurz, se u Hábla projevuje smělostí, se kterou k obrazu přistupuje: maluje na různé podklady, barvu nanáší válečkem, nechává stékat, vysychat na slunci nebo zamrzat. Experiment se zde ale objevuje i v obsahové rovině. Pokud Patrik Hábl mluví o krajině, přírodě, přirozenosti, uvědomuje si, že tyto fenomény zásadně překračují člověka svou trvalou přítomností a stálostí. Lidství se z tohoto zorného úhlu jeví jako novinka. A přesto toto aktuální přetváří vše původní, přirozené, k obrazu svému. Tyto meditace jsou pro Hábla východiskem k otevření tématu pokory: jakým právem člověk klade hranici objektivního, jakým právem zakládá hodnoty. Ukazuje se, že individuální existence má jen malý vliv na globální běh událostí, na výslednou podobu světa. Člověk tedy mění, rozrývá, přeskupuje pouze materiální povrch věcí, duch však zůstává nezměněn. Není to člověk, kdo zakládá hodnoty a stává se zákonodárcem přírody. Patrik Hábl tak divákům nabízí možnost pozorovat nezjevné cesty ducha, nechat promluvit to skryté.

Ondřej Jerman

Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury.