Úvod »výstavy 2017» 29. výstava: PETR PÍSAŘÍK


        

29. výstava: PETR PÍSAŘÍK

1. 1. - 28. 2. 2017

 

:
0 Kč

PETR PÍSAŘÍK

Současný český malíř a sochař, narozen v roce 1968 v Jindřichově Hradci. V letech 1987 až 1994 studoval na AVU v Praze (prof. S. Kolíbal, prof. M. Knížák, prof. A. Veselý). Na přelomu devadesátých let byl členem výtvarné skupiny Pondělí, která se vymezovala vůči starší postmoderní generaci a představovala pravděpodobně nejprogresivnější tendence v českém výtvarném umění. Petr Písařík je nepřehlédnutelným umělcem současné výtvarné scény se všestranným talentem. Jeho tvorba se pohybuje mezi malbou a trojrozměrnými objekty. Spojujícím motivem pro tyto výrazové prostředky je určité rozbití celku, vyvolané nestabilním děním, dočasností současného vnímání světa. Toto neúplné sdělení vyvolává proud neustálých myšlenkových a tvarových proměn, oko zachycuje jen určité fragmenty, zajímavé tvary, na které se napojují asociace a vzpomínky.  Vizuální zážitky tvoří odvážné téměř abstraktní obrazy s výraznou barevností. Petr Písařík propojuje barevně vyvážené tóny, používá různé techniky, které oživují světlo a barvu. Pracuje se sprejovou akrylovou barvou, korálky, flitry, neváhá kombinovat netradiční materiál a tvary. Jeho odvaha a nasazení pouštět se do neotřelých, nových poloh při tvorbě, jej řadí mezi přední osobnosti české abstraktní malby. Obrazy Petra Písaříka odrážejí složitost a neuchopitelnost naší přítomnosti, náhlé záblesky a oslnění ze síly okamžiku, zachycují moment zastavení v dnešní uspěchané době. Díla Petra Písaříka jsou zastoupena v prestižích sbírkách včetně Národní galerie v Praze, Moravské galerie v Brně a soukromých sbírkách v Čechách i zahraničí. Malíř žije a pracuje v Praze.

Michaela Jermanová

Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury.

Úvodní slovo k výstavě 10. ledna 2017

Petr Písařík: Stálost v tekutých časech

Petr Písařík je evidentně fascinován zábleskem, detailem, okamžikem. Fragmentem, který nevnímáme, a přece tvoří základ naší zkušenosti. Právě tyto drobné, původní imprese zprostředkovává mysl našemu vědomí jako kontinuum zkušenosti. Křehkost okamžiku si žádá i zvláštní formu prezentace. Písařík hledá alternativní jazyky, kterými hovoří barva a světlo, lepí korálky a flitry. Tímto přístupem se autor dotýká jednoho z hlavních rysů současné společnosti, který velký sociolog Zigmunt Bauman nazývá tekutostí. Co bylo dříve známé až samozřejmou stálostí, čelí nyní výzvě, ale i riziku změny. Křehkost trvání může sytit svět nejistotou a úzkostí. S temnou vizí současnosti se ale Písařík pasivně nesmiřuje, ale čelí ji aristokratickým výrazem svého díla. Obraz se tak stává šperkem prostoru, ovšem šperkem nikoliv ve smyslu ozdoby, ale v klasickém,  původním významu řeckého „κόσμος“. Kosmos znamená šperk coby ideální systém, snad nadaný božským principem, a právě jeho optimalita zakládá stálost. Písařík v tomto kontextu aristokratičnosti vzdává hold i luxusnímu, které není manýrou nebo snad zhýralostí, ale přirozenou součástí života, neboť reprezentuje trvalost, dovoluje uchovat a ochránit hodnotu, okamžik v tekutých časech.

Ondřej Jerman

 

N2YwMGM5M