32. výstava: VILÉM BALEJ

VILÉM BALEJ

Současný český malíř, narozen v roce 1976 v Jindřichově Hradci. V letech 1999 až 2005 studoval na AVU v Praze v ateliéru prof. V. Kokolii. Vilém Balej se již od počátku své tvorby profiluje jako výrazný malíř tradičních témat, techniky a kompozice. Inspiraci nachází z viděného venku a také z vlastní vnitřní mysli. Dílo Viléma Baleje je klasické ve své formě, obrazy jsou srozumitelné, avšak tento realistický celek se s vědomím autora skládá z drobných abstraktních prvků, které zabraňují popisnosti a posouvají všední každodenní vidění do nové úrovně. Banální scény, rozhovor muže a ženy, shluky lidí nebo zátiší bytu, jsou podivně normální až něčím znepokojivé.  Namalovat věc co nejjednodušším způsobem, ve zkratce, s přesně umístěnými tahy, s dávkou preciznosti, k tomu slouží i zvolená technika malby. Autor každý obraz podkládá malbou štětcem vandyckovskou hnědí a hledá základní tvary kompozice, dále pokračuje bílou a hnědou podmalbou. V závěru používá olejovou barvu, kterou klade v tenkých vrstvách, využívá co nejmenší barevnou škálu, tak dává obrazům život. Malba Viléma Baleje je věcná, poctivá, přímočará, nehledí na líbivost. Máme dojem, že se na obraze nic neděje, ale nemůžeme od díla odtrhnout oči, zvláštně silná působivost nám postupně dodává pocit osvobození a jistoty. V roce 1993 získal Vilém Balej čestný diplom v mezinárodní soutěži o návrh novoročenky Fédération Aéronautique Internationale a v roce 2003 obdržel cenu rektora AVU. Dílo Viléma Baleje je zastoupeno v mnoha soukromých i veřejných sbírkách v Čechách i v zahraničí. Žije a pracuje v jižních Čechách.

Michaela Jermanová

Úvodní slovo k výstavě 3. července 2017

Přímočarost Viléma Baleje

Pohled Viléma Baleje je spíš pohledem etnologa, než kritika společnosti nebo aktivisty. Plátna jsou charakteristická klasickým malířským přístupem, zároveň mentálním odstupem, jistou snahou po objektivnosti. Setkáváme se s odzbrojující přímostí a upřímností, jak v tématech, provedení, tak v názvech, když například akty pojmenovává podle svých modelek. Bez manýrismu pseudofilosofických snění tak Balej míří přímo k jádru věci. Tím jádrem jsou elementární částice základních abstraktních tvarů, na které autor rozkládá realitu, aby před nás postavil redukovaný výsek skutečnosti. Naším očím zůstává představeno právě to podstatné. Balej si je vědom, že mistrovství znamená jednoduchost, střídmost a přesnost.

Díky takovému přístupu se jako diváci stáváme součástí nenápadných situací, které ale vyžadují naši pozornost. Smíme například uvažovat o fenoménu tělesnosti: máme tělo, které je nám k dispozici, je objektivizovatelné. Ale také jsme naše tělo, tedy jsme v něm nějak inkarnováni, jak uvažuje filosof Gabriel Marcel. Podobně nás Balej nutí přemýšlet o všedních věcech, které ve svých zátiších i dalších tématech uchopuje architektonickým myšlením. Skrze redukci tvarů hledá samotnou mez předmětnosti a zároveň nachází klasická témata, jako je pomíjivost a smrt.  Snad by se nejeden Balejův obraz mohl jmenovat „Zpráva o povaze světa“. Ovšem nejmenuje: Vilém Balej totiž není přítel velkých gest, ale neúnavným hledačem elementárních částic, které skrývají povahu situací.

Ondřej Jerman

Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury.

Projekt je podpořen Fondem kultury a cestovního ruchu města Liberce