51. výstava: ADAM ŠTECH

ADAM ŠTECH

Současný český malíř, narozen 1980 v Podbořanech.   V letech 2001 až 2008 studoval na AVU v Praze (prof. J. Sopko, prof. V. Skrepl), v roce 2007 studijně pobýval na Bellas Artes v Portu (Portugalsko).  Adam Štech patří k výrazným malířům současné mladé výtvarné scény. Štechova malba je založena na inspiraci skutečných nebo nalezených příběhů a konfrontaci  jednotlivých výtvarných projevů. Obrací se k různým historickým epochám, od baroka ke kubismu. Tato nesoudržná kombinace prvků je často uspořádána do hybridního celku, kompozice, která propojuje různé časy a odlišná prostředí. Tyto protichůdné komponenty, nový kontext s posunutým významem vytváří vnitřní napětí - konflikt, rozpor, ale zároveň i určitou harmonii. Dramatizaci forem podporuje nejen výrazný Štechův kolorismus, ke kterému přistupuje s respektem, ale i zřetelné „švy“, jako viditelné důsledky užívání koláží – předloh, nebo fragmenty obrazových námětů narušovaných lineárními tahy. Střídání přístupů a „přepínaní“ mezi primitivistickou a akademickou malbou působí konfrontačně, ale zároveň harmonicky. Divák je tak vystaven děsivé ironii světa, plné expresivních deformací, zkratek, gest, popisných detailů na jedné straně, napětím a vážností na straně druhé. Jsme svědky rozkladu emotivních situací do obrazové tříště, kde hlavní roli hrají nepatřičnost, nejasnost, překvapující náhoda a zvláštní humor, který uvolňuje a osvobozuje. V roce 2004 získal Adam Štech Cenu ateliéru Jiřího Sopka AVU Praha a v roce 2011 se stal laureátem 4. Ceny kritiky za mladou malbu udělované Sdružením výtvarných kritiků a teoretiků České republiky. Dílo Adama Štecha je zastoupeno v mnoha soukromých i veřejných sbírkách v Čechách i v zahraničí. Malíř žije a pracuje v Praze.

Michaela Jermanová

Komentář k výstavě Adama Štecha, vernisáž dne 8. 9. 2020

Kubismus a jeho tvarosloví, mě dlouhodobě zajímá, ale není to jenom kubismus, který v mých obrazech zpracovávám, na který reaguji, ale jsou to různé formy malířského vyjádření, různé expresionistické, realistické polohy, stylizační postupy nebo karikatury. Zajímá mě vytvoření specifického jazyka, který zachází s dějinami uměním, jako s depozitem, se slovníkem, ze kterého mohu sestavit svůj jazyk, svoji řeč.  Například obraz s rodinným portrétem je primitivně vystavěný, stylizován do masek, blížící se ke kubismu, ale určitě se zde dají najít další odkazy. Tyto primitivní obrazy vznikají tak, že před tím pracuji na obrazech, které jsou více realistické, iluzivní, tradiční, takže vzniká obraz akční a reakční. Vždy po vytvoření obrazu realistického se vracím k obrazům, které jsou primitivnější.  Moje starší práce, které se vyvíjeli asi deset let, vycházejí z koláží, z citací starých mistrů. Přistupoval jsem k těmto tématům studijně, jak pracovat s malbou a v současnosti s kolážemi již nepracuji. Dnes mě zajímají civilnější, přirozenější motivy. Již pro mě není podstatné překvapení v obrazech. Z poslední tvorby je i atypický obraz, který je z větší části abstrahovaný, kde jsou pouze barevné plochy a po stranách obrazů stojí dvě figury. Tento obraz je inspirovaný schématem z knihy „Způsoby vidění“. Toto schéma zobrazuje, jak se determinují dva lidé. Jedna postava určuje druhou. Členění plochy je dáno pohledy - křížením, a tak vzniká geometrické řešení prostoru.  Obraz „Alegorie“, je z těchto prací nejliterárnější. V každé době jsou určitá témata, určité způsoby práce tabuizované. Chtěl jsem sám pro sebe to tabu literárnosti a užvaněnosti „probořit“. Tento obraz je o naší současnosti, ale zároveň je to eklekticky vystavěná věc, která se odkazuje k alegorickým obrazům, které známe z historie.